Muráňskou planinou na Fabovu hoľu

  Během této túry projdeme NP Muráňská planina z východu na západ během jednodenní túry a navíc navštívíme i nejvyšší bod Veporských vrchů – Fabovu hoľu. Největším oříškem bude nějak zajistit dopravu do výchozího a následně z cílového bodu výletu. V obou lokalitách sice uvidíte koleje, ale! Do Muráně už vlaky od roku 2011 nejezdí vůbec, ze Zbojské jezdí o víkendu vlaky zhruba co 4-5 hodiny a o víkendu odjíždí poslední v cca 16:30… S využitím veřejné dopravy existuje jediná možnost, jak tuto túru absolvovat, tj. autem dojet do sedla Zbojská a tam nechat auto a hned prvním ranním vlakem odjet do Tisovce, odkud zhruba 5 minut po příjezdu vlaku odjíždí autobus do Muráně. Pokud byste navazující autobus nestihli, tak se nic tak hrozného neděje – túru lze začít i z Tisovce, jen to bude asi o 4 km delší, ale jako bonus navštívíte louku s příznačným názvem Voniaca. Nechávat auto v Muráni vzhledem ke skladbě zdejšího obyvatelstva bych příliš nedoporučoval… Pokud jste vyřešili tyto problémy s dopravou, nic vám nebrání vydat se na túru…

   Z Muráně jdu nejprve kousek po modré značce skrze obec, ještě v obci narazím na rozcestník. Zde opouštím modrou značku a mým průvodcem bude po nějakou dobu značka žlutá. Ta vede ještě kus po zpevněné sillnici Hrdzavou dolinou jen mírným stoupáním. V Hrdzavé dolině stojí za vidění mohutná nakloněná skála vyrůstající přímo vedle silničky. Tato silnička končí u několika osamělých stavení, kde nalezneme i vcelku jistý zdroj vody v podobě hezky upraveného pramene. Pokud se sem vydáte v letním období po delším období sucha, doporučuji zde nabrat vodu (další prameny se nachází u útulny Nižná Klaková – ten jistější se docela blbě hledá, k druhému sice vede značená odbočka, ovšem jeho spolehlivost je všelijaká…). Stezka se zužuje a po chvíli začínm docela svižně nabírat výšku, vzhledem k horkému počasí naštěstí v lese. Úsek až k útulně Nižná Klaková není ničím zvláštním zajímavý, jen je třeba dávat pozor na orientaci – značení zde odpovídá zvyklostem v celém Slovenském rudohorí – tj. v přehledném úseku značky místy i co pár desítek metrů, v místě, kde člověk váhá, značka ovšem chybí. Nejkritičtější je v tomto ohledu místo se souřadnicemi cca N 48° 46.333 E19° 59.017. Na toto místo docházím po široké lesní cestě, která dále pokračuje zhruba správným směrem. Nějaké vyznačení odbočky zde chybí. Ovšem značka dále po této lesní cestě nevede, na což přicházím naštěstí brzy, neboť se tato lesní cesta kroutí nesprávným směrem. Takže se vrátit zpět. A nakonec objevuji i jakýs takýs náznak stezky, zkusím jej a uvidím. Po nějakých 200 m se objevuje značka, hurá!!! Následně již bez větších orientačních problémů docházím na Nižnou Klakovou, což je rozlehlá louka a nachází se zde i legální útulna provozovaná Správou NP Muránská planina.

   Odtud jsou dvě možnosti dalšího pokračování – po červené značce s menším výškovým převýšením, ale ničím extra zajímavým nebo po žluté s větším převýšením, ovšem hned několika zajímavými místy. Samozřejmě si vybírám žlutou. Ta hned poměrně strmě klesá, hned v úvodu z ní vede vyznačená odbočka k prameni vody, který však není v létě příliš vydatný. Po zhruba 700 m od rozcestí u útulny docházím k rozcestí Pod skalnou bránou. Zde se vydám po oné odbočce. Samotná odbočka vede na vrchol s vcelku slušným výhledem, ovšem nikoli ke Skalné bráně. Tu je třeba hledat… Ovšem kdo ji najde, ten je odměněn jedním z nejkrásnějších míst celé Muráňské planiny – několik metrů vysoká skalní brána, její vyfocení je sice docela adrenalinovým zážitkem, je nutno sestoupit hodně klouzavým terénem několik metrů níže, ale stojí to rozhodně za to! Na této odbočce samozřejmě neopomenu odlovit zdejší kešku (GC2V8MT – Objatie Rudohôr). Po jejím odlovu a objevu oné skalní brány se vracím zpět na žlutou značku a poměrně strmě klesám až k rozcestí Stožky, horáreň.

   Zde se nachází pomník partyzánům a rozcestník. Vím, že dále půjdu po modré značce, ovšem kousek za rozcestníkem se nachází křižovatka hned několika cest a značka žádná. Naštěstí je nás více, takže každý se vydává po jedné stezce a nakonec jeden z nás značku objevuje. Nejprve jdeme lesem, ale po chvíli les končí a procházíme další rozlehlou loukou Muráňské planiny  s názvem Randavica. Ta je ještě zkrášlena osaměle rostoucími jehličňany uprostřed této louky. Na konci louky začínáme strměji stoupat a toto stoupání nás přivede až k rozcestí pod Vysokým vrchom, ze kterého je to jen kousek k útulně Burda. Respektive bývalé útulně, neboť ta zhruba 2 měsíce po mé návštěvě vyhořela, ovšem připravuje se její obnova. Zde chvíli odpočívám, odlovím zdejší kešku (GC3A4R0) a chystám se na následující část cesty, která již nepovede Muráňskou planinou, nýbrž Veporskými vrchy a to rovnou na jeho nejvyšší vrchol, resp. nejprve předvrchol Tri kopce..

   Že to nebyla žádná sranda, to napovídá už tato statistika – 1,8 km a 392 m stoupání. K tomu odhadem 35°ve stínu a výstup vedený holorubem, takže hezky po sluníčku, které ze mě doslova vysává energii. Toto utrpení končí na rozcestí Tri kopce, což je jakýsi předvrchol Fabove hoľe. Na rozdíl od ní je tento vrcholek odlesněný a nabízí slušné výhledy. Na Fabovu hoľu je to jen kousek, navíc s jen minimálním převýšením. Této výzvě tedy neodolám a vydávám se zdolat nejvyšší bod Veporských vrchů. Nebýt tohoto primátu a kešky na jejím vrcholu (GC3A4FC), nebyl by vrchol ničím zajímavý – odumírající les, výhledy veškeré žádné… Z vrcholu se vracím zpět na rozcestí Tri kopce, odkud sestupuji po červené značce. Ta vede v horní části opět odlesněným terénem, sklon není příliš rozdílný od výstupu sem – nahoru by to byl tedy rovněž očistec. Navíc se jde polomem, viditelná stezka zde moc není, naštěstí je však správný směr vcelku jasný. Tento nepříjemný úsek končí na rozcestí Kučelach, kam se lze dostat po zelené značce přímo od Burdy – ušetříte tím cca 1,8 km, ale především cca 400 m stoupání a 150 m klesání, ale zase nezdoláte nejvyšší vrch Veporských vrchů. Z tohoto rozcestí vede již cesta monotónně širokou lesní cestou lesem až na Zbojskou. Na horním okraji luk Zbojská nezapomenu odlovit hned dvě zdejší kešky (GC107DW – Zbojská; GC2D5XK – Zbojská II.). Pokud spěcháte na vlak, pokračujte od keší stále po červené značce, pokud však chcete navštívit Zbojnický dvor v sedle Zbojská, pak stejně jako já jdětě z dolního konce luk po lesní cestě, ta vás dovede přímo ke Zbojnickému dvoru, kde můžete túru ukončit lahodným mokem a k tomu i nějakými těmi ovčími specialitami.

Geomorfologické zařazení túry: celek Spišsko-gemerský kras, podcelek Muráňská planina, celek Veporské vrchy, podcelek Fabova hoľa
Délka výletu: 29,5 km
Zajímavosti na trase: Nižná Klaková, Skalná brána, Stožky, Burda, sedlo Zbojská
Kešky po trase: viz samotný popis + ještě jedna mysterka:)
Voda, občerstvení: pramen v Hrdzavé dolině, prameny pod Nižnou Klakovou, Stožky (kousek po modré značce směr Závadka n.Hronom), provizorní bufet v sedle Burda, prameň Rimavy (neznačená odbočka ze značky mezi Burdou a Tremi vrchy, případně značka z rozc. Kučelach), Zbojnický dvor v sedle Zbojská)
Co ještě vidět v okolí: Muráňský hrad, nedokončená železnice Tisovec – Muráň (tunel pod sedlem Dielik), Studňa na Muránskej planine, ozubnicová železnice přes sedlo Zbojská
Kdy vyrazit: květen – listopad, davy turistů zde nejsou ani během letních prázdnin!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *